Specifické klinické nástroje

Psychologické testy v klinické psychologii — 5. díl. Součást série: přehled všech dílů.

Předchozí díly této série představily hlavní kategorie psychodiagnostických metod – od sebeposuzovacích dotazníků přes strukturované rozhovory, posuzovací škály a projektivní metody až po výkonové kognitivní testy. Existují však klinické fenomény, které vyžadují specializované diagnostické nástroje – metody vyvinuté cíleně pro posouzení konkrétní poruchy, konkrétního symptomu nebo konkrétního klinického konstruktu.

Tento závěrečný díl představuje výběr takových specifických klinických nástrojů. Výběr je zaměřen na oblasti, které jsou v klinickopsychologické diagnostice nejfrekventovanější: posuzování psychopatie a rizika násilí, obsedantně-kompulzivní poruchu, poruchy příjmu potravy, poruchy spojené s užíváním návykových látek, disociativní poruchy, traumatické zážitky a ADHD v dospělosti.

PCL-R (Hare, 1991; 2. vydání Hare, 2003) je 20položkový hodnotitelský nástroj, který je obecně považován za zlatý standard v posouzení psychopatie. Psychopatie není formální diagnostickou jednotkou v DSM-5 ani v MKN-11 – jde o klinický konstrukt, jehož nejbližším formálním ekvivalentem je antisociální porucha osobnosti. Hodnocení vychází z polostrukturovaného rozhovoru (typicky 90–120 minut) a z důkladné analýzy dokumentace. Každá položka je hodnocena na třístupňové škále (0–2). Celkový skór se pohybuje v rozmezí 0–40; v severoamerickém kontextu je obvyklý cut-off pro psychopatii ≥ 30, v evropském výzkumu se někdy pracuje s nižšími prahovými hodnotami.

PCL-R patří k nejdůležitějším nástrojům ve forenzní psychologii. Skór PCL-R je jedním z nejsilnějších známých prediktorů násilné recidivy a celkové kriminální recidivy. Hodnocení bez adekvátní dokumentace nebo bez rozhovoru (file-only rating) je metodologicky problematické. Existuje screeningová verze PCL:SV (Hart, Cox & Hare, 1995) a verze pro mládež PCL:YV (Forth, Kosson & Hare, 2003).

Dostupnost v ČR: PCL-R má české vydání (Hogrefe-Testcentrum), avšak jeho používání vyžaduje obezřetnost a specializované zaškolení.

Strukturovaný profesionální úsudek (SPJ) představuje přístup, v němž klinik systematicky posuzuje empiricky podložené rizikové faktory, ale konečný závěr o úrovni rizika formuluje na základě klinického úsudku, nikoli mechanickým algoritmem.

Y-BOCS (Goodman et al., 1989) je posuzovací škála administrovaná formou polostrukturovaného rozhovoru, která je zlatým standardem pro kvantifikaci závažnosti obsedantně-kompulzivních symptomů. Hodnotí separátně závažnost obsesí a kompulzí, každou na pěti dimenzích:

Celkový skór se pohybuje v rozmezí 0–40 (0–20 obsese + 0–20 kompulze).

Y-BOCS je primárním měřítkem účinnosti v klinických studiích léčby OCD. Existuje i sebeposuzovací verze (Y-BOCS-SR) a verze pro děti (CY-BOCS; Scahill et al., 1997).

Dostupnost v ČR: Y-BOCS je v českém prostředí používána, zejména na specializovaných pracovištích pro léčbu OCD.

Eating Disorder Examination (Fairburn & Cooper, 1993; aktuální verze EDE 17.0) je polostrukturovaný rozhovor považovaný za zlatý standard v diagnostice poruch příjmu potravy. Pokrývá čtyři subškály: restrikce, obavy z jídla, obavy o postavu a obavy o tělesnou hmotnost. EDE-Q (Fairburn & Beglin, 1994; aktuální verze 6.0) je sebeposuzovací verze s 28 položkami zachovávající stejnou strukturu a patří k celosvětově nejpoužívanějším sebeposuzovacím nástrojům v oblasti poruch příjmu potravy.

Dostupnost v ČR: EDE-Q nebyl v ČR komerčně vydán, existuje však standardizovaný český překlad využívaný v tuzemském výzkumu i klinické praxi.

AUDIT (Saunders et al., 1993) je 10položkový screeningový nástroj vyvinutý WHO pro identifikaci rizikového a škodlivého pití alkoholu. Pokrývá tři domény: rizikové pití (položky 1–3), příznaky závislosti (4–6) a škodlivé pití (7–10).

Existuje i zkrácená verze AUDIT-C (3 položky). Dostupnost v ČR: AUDIT je k dispozici a široce používán.

DES (Bernstein & Putnam, 1986; revize DES-II: Carlson & Putnam, 1993) je 28položkový sebeposuzovací nástroj měřící frekvenci disociativních zážitků (amnézie, depersonalizace, derealizace, absorpce, imaginativní zapojení). Celkové skóre je průměr odpovědí (0–100). DES měří primárně psychoformní disociaci. Skór DES ≥ 30 je obecně považován za cut-off naznačující klinicky významnou disociaci. Subškálový skór DES-T se specifičtěji zaměřuje na patologickou disociaci. DES je screeningový, nikoli diagnostický nástroj.

Dostupnost v ČR: DES je k dispozici a používán v klinické praxi i výzkumu.

Diagnostika PTSP byla podrobně popsána ve 2. díle (CAPS-5), sebeposuzovací nástroje (PCL-5, IES-R) byly zmíněny v 1. díle. Zde doplňujeme nástroje zaměřené na identifikaci traumatických zážitků.

Diagnostika ADHD v dospělosti je oblastí, kde specifické screeningové a diagnostické nástroje hrají důležitou roli, protože symptomy ADHD se v dospělosti mohou projevovat odlišně než v dětství.

Validovaná česká verze PID-5 s normativními daty je k dispozici (výzkumný tým 1. LF UK a NÚDZ). Lingvisticky validovaná česká verze C-SSRS je oficiálně k dispozici prostřednictvím Columbia Lighthouse Project (cssrs.columbia.edu) a je bezplatně použitelná pro klinické a výzkumné účely.

Tímto pátým dílem uzavíráme sérii věnovanou přehledu hlavních psychodiagnostických metod v klinické psychologii. Série pokryla pět základních kategorií: sebeposuzovací dotazníky a inventáře (1. díl), strukturované diagnostické rozhovory a posuzovací škály (2. díl), projektivní metody (3. díl), výkonové testy kognitivních funkcí a neuropsychologické baterie (4. díl) a specifické klinické nástroje (5. díl).

Průřezovým principem celé série je, že žádná jednotlivá metoda nemůže poskytnout úplný obraz o psychickém stavu pacienta. Validita psychodiagnostického závěru vzrůstá s konvergencí nálezů z více nezávislých zdrojů dat – sebeposuzování pacienta, klinického pozorování a rozhovoru, výkonových testů, anamnestických údajů a případně projektivních metod. Multimodální diagnostický přístup zůstává základním principem zodpovědné psychodiagnostické praxe.

Pro českou klinickou psychologii platí, že řada celosvětově klíčových nástrojů je v českém prostředí dostupná, zatímco u některých důležitých metod české adaptace dosud chybí. Rozšiřování repertoáru validovaných českých verzí psychodiagnostických metod – a současně kritické hodnocení kvality a aktuálnosti existujících adaptací – zůstává jednou z hlavních výzev oboru.

↑ Přehled série · « Testy kognitivních funkcí a neuropsychologické baterie